Jen počkej...

1. září 2018 v 16:49 |  Co na srdci...
Zdravím :-)

Z různých důvodů (nová práce, prázdninové dění, hledání bytu atd.) jsem sem už hodně dlouho nenapsala žádný článek. Tak vám aspoň dnes něco málo napíšu.

Uplynula dlouhá doba, během které s příchodem nové práce jistota nahradila nejistotu a pochyby přešly ve zdravé uvažování o situaci. Nebudu lhát, čekání na tuhle dobu nebylo lehké, spíš naopak. Ale teď, když se ohlížím zpátky, jsem ráda, že jsem si touhle cestou prošla. Mnoho jsem se na ní naučila.



Jedním z mých nejdůležitějších poznatků je, že někdy je lepší si počkat (i třeba delší dobu), než se bezhlavě vrhat do něčeho, čím si nejste stoprocentně jistí. Nemusí to nutně platit za každé situace, v mém případě to ale bylo rozhodně dobré rozhodnutí.

Přes rok jsem hledala tu správnou práci, rozesílala životopisy, chodila na pohovory, komunikovala s různými lidmi a s každým dalším neúspěchem jsem více a více pochybovala o tom, jestli bych neměla snížit své nároky a požadavky. Občas jsem narazila na práci, kde by mě chtěli prakticky hned, na žádné z nich bych však nedělala nic, co by mě rozvíjelo dál, kde bych uplatnila alespoň něco z toho, co jsem studovala nebo co opravdu umím. Pokud bych nějakou takovou práci vzala, bylo by to jen proto, abych nějakou měla... U všech jsem tedy dlouze přemýšlela a u každé takové jsem nakonec došla k závěru, že jelikož bych tam neuplatnila svůj potenciál a neposunulo by mě to kupředu tak, jak očekávám, klesla bych jistojistě sama před sebou, ve svým vlastních očích, a že to mi za to rozhodně nestojí. Na to se mám až moc ráda.

Shodou okolností mé rozhodnutí vždy potvrdilo něco absolutně na mě nezávislého a nečekaného, jako třeba další nabídka práce, která na mě "vybafla" úplnou náhodou, někde, kde jsem ji nečekala nebo v době, kdy jsem zrovna nehledala. A byla zrovna taková, na kterou se vyplatí vyčkat a kvůli které je třeba odmítnout ty jiné nabídky. Při zpětném pohledu mi přijde, že všechno šlo zkrátka tak, jak mělo. Každá situace, každá "prohraná bitva" mě naučila něco, co jsem jako zázrakem musela využít při dalším postupu a co mi pomohlo jít zase dál k dalšímu bodu.

Abych to trochu zkrátila, v současnosti jsem už 2 měsíce v nové práci a musím říct, že to snad byl opravdu osud. Krkolomná cesta mě dovedla právě tam, kde jsem určitě (a o tom nepochybuji!) měla být, kam jsem se měla přes všechny ty překážky dostat. Je to práce, která splňuje absolutně všechno, co jsem chtěla - neslevovat se tedy vyplatilo! Baví mě (a to jsem si myslela, že to není za žádných okolností možné, nebo tedy, že mně se to nemůže nikdy stát), mám kolegy, se kterými jsem si téměř okamžitě padla do noty (jako bychom se znali už dlouho), prostředí je pro mě vzrušující a plat pro mě jako pro začátečníka s málem zkušeností je také dobrý. Cítím se tam dobře, chodím tam naprosto klidná a co víc, díky tomu všemu, díky téhle kouzelné kombinaci, se poprvé v životě cítím opravdu sebejistě. A to je pecka! :-)

Kdybych během téhle cesty jen trochu slevila ze svých požadavků, bůhví, kde bych teď byla. Vím, že bych se sebou nebyla takhle spokojená, nejspíš bych v nějaké dočasné práci dál hledala tu "vysněnou" a správnou práci a žila bych v nejistotě, jestli ji vůbec někdy najdu. Nejspíš by mi kvůli tomu utelko něco podstatného, co mě mělo posunout jinam. A to jen proto, že bych se bála počkat, jestli to hledání vyjde. Že bych dala na pocit "už něco vem, abys něco měla, aby se na tebe lidi nekoukali skrz prsty"...

Jistě, nemůžeme zase JEN čekat, vždy je třeba jít štěstí aspoň trochu naproti. Myslím ale, že svým způsobem máme naši cestu předurčenou a že pokud dáme na to, co už možná podvědomě víme, na naše pocity, že se dostaneme tam, kam potřebujeme, tam, kam chceme. Stůjte si za svým, zkuste jít po nepropátrané stezce, pokud cítíte, že tam na vás něco čeká. Nebojte se počkat, jděte postupně za svými sny, i když vám ostatní říkají, že je to špatná cesta, že je to nesmyslný cíl a nesplnitelné přání. Že je to bláznivé a že ostatní na vás budou koukat jako na cvoka...

Vy sami nejlíp víte, co máte dělat. A pokud si myslít, že nevíte, popřemýšlejte o tom, co děláte, trochu hlouběji.
Jsem si totiž jistá, že všichni někde v hloubi duše přesně víme, jak dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama