Instantní život

20. června 2018 v 10:41 |  Současný svět
Jak to tak bývá, časy se mění a spolu s nimi se mění i lidé. Vývoj v naší společnosti je neuvěřitelně rychlý, všechno pádí kupředu - doba, technologie a dokonce už i my. Na tohle vražedné tempo (hoši z Kobry 11 by na nás jistě byli hrdí!) jsme si rychle (jak jinak) zvykli a teď jej požadujeme všude. Jenomže ne vždy je nám to ku prospěchu...


Vrátíme-li se o pár let zpět, možná si uvědomíme, jaký obrat v průběhu času nastal. Uvedu pár příkladů.

Ještě relativně nedávno bylo běžné psát ručně dopisy a posílat je poštou kamarádům, známým, milencům... A také přijímat odpovědi na ně. Tento proces samozejmě nějakou dobu trval, někdy dny, týdny, dokonce i měsíce - čím dál do minulosti se díváme, tím pomalejší byl a naopak. Zpočátku chodili pošťáci pěšky, později jezdili na koních, které záhy nahradil vůz, pak se objevila první auta a dnes už cestují v dobrých a rychlých automobilech. Někdy se pošta proletí dokonce i letadlem! Bohužel ale už i tohle nám přišlo hodně pomalé a tak někdo vymyslel poštu elektronickou. E-mail byl na počátku své existence jedinečný a průkopnický. Dnes už nám ale i tento způsob komunikace přijde až moc ucouraný...

Stejné to je i se zábavou, třeba s poslechem hudby. Dříve nebylo moc na výběr, kdo měl doma gramofón s deskami, mohl si pískat. Na cestách jste ale měli smůlu. Pomineme-li rádia, která tu stále jsou a budou, velký hitem se staly kazeťáky. Na kazetách bylo na obou stranách pásky pár písniček a pokud jste si třeba chtěli poslechnout 1 hit dvakrát za sebou, museli jste trpělivě přetáčet buďto s pomocí tužky nebo tlačítek. S příchodem walkmanů už jste to samé mohli dělat konečně i na svých cestách! Walkmany postupně nahradil diskman, kde už přetáčení a posouvání písniček bylo o něco jednodušší, pak přišly MP3 přehrávače do kapsy no a dnes v telefonech můžete přetáček, posouvat, překlikávat písničky po vteřinách, jak se vám zachce. Děti už o kazetách a CDčkách vědí kulový a stejně si myslím, že by se jim při představě pomalého přetáčení ježily vlasy hrůzou.

I co se stravování a potravin týče, došlo k velkým změnám. Dříve lidé konzumovali jen to, co si byli sami schopni vypěstovat - brambory, mrkev, libeček, bylinky, jablka, jahody a další pochutiny. Něměli totiž na vybranou. Dnes si můžete skočit do obchodu a máte všechno, aniž byste kvůli tomu museli hnout prstem. Něteří lidé díky bohu pěstují i dnes, ale spousta z nás už to z různých důvodů nedělá. Jasně, můžete namítat, že ve městech jako je třeba Praha se brambory pěstují špatně, že na to není místo atd., svým způsobem je to pravda. Ale pokud byste si mohli vybrat, vybrali byste si pěstování nutně spojené s časově náročnou prací a péčí nebo byste si radši vybrali pohodlnější nákup v obchoďáku? A nelžete sami sobě prosím.

Takhle bych mohla pokračovat do alelůja - domy na klíče a tak dál. Tento vývoj - snaha ušetřit si práci - se odrazil v mnoha oblastech. Někdy je to samozřejmě dobře, v některých případech mám ale pocit, že jsme se tím připravili o docela podstatné věci - o trpělivost, o zvyk počkat si na výsledek a tím pádem si ho i více cenit, někdy dokonce i o samotnou kvalitu výsledku.

Netrpělivost spojenou s přizpůsobením se rychlým změnám v tomto směru pozoruji někdy dokonce i na sobě - mám dobrý a rychlý notebook, se kterým můžu dělat úžasné věci (a za to jsem vděčná, protože mnoho lidí tu možnost nemá) a přesto, pokud se něco třeba jen načítá pomaleji, než je zvykem, jsem podrážděná, ksichtím se, dělám gesta ve smyslu "to snad není možný" a jsem naštvaná, že musím čekat (těch pár vteřin, pche!). A to rozhodně není dobře.

Obecně si v poslední době více všímám toho, že všichni (a hlavně mladší lidé) chceme všechno nejlépe hned teď, bez čekání a bez námahy. Chceme vidět rychlé a dobré výsledky, chceme úspěch bez práce. Žijeme vlastně takový instantní život, jsme instatntní lidé... pokud to spojení vůbec dává smysl :-D ... Ale vy mě jistě chápete.



UPDGRADE 6. 10. 2018: Musím s vámi sdílet svůj nový poznatek - jak se zdá, názor na současnou nepříjemnou zrychlenost zdaleka nezastávám sama. Do práce k nám přišla jedna slečna, která při odchodu jen tak prohodila "Naši rodiče se v práci měli o dost líp. Napracovali toho vlastně mnohem méně, když se to tak vezme, měli větší pohodu. Dneska je to celé takové zrychlené..." Příjemně mě to překvapilo. Přijde mi, že to pozoruje čím dál tím více lidí a že jim to dokonce i začíná vadit. Mně to vadí dost, vnímám to hektické tempo a sama dobře vidím, jak nestíhám nic tak, jak bych chtěla, i když mi přijde, že toho na sebe nekladu zase tolik. Nebo snad ano? Snažím se snad já a možná i vy toho stíhat mnohem více, než bychom měli? Než je vlastně pro naše tělo zdravé? Tempo kolem nás se sice může zrychlovat a my se mu můžeme přizpůsobit, otázka ale je, zda i naše tělo a psychika jsou pro takové podmínky stavěny. Jak dlouho to budeme schopni snášet? A co se stane poté, až přejdeme přes hranu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama