Role miléniálů na začátku 21. století?

19. dubna 2018 v 12:00 |  Současný svět
Tento článek už jsem před časem jednou zveřejnila, ale měla jsem pocit, že nevyzní tak, jak jsem chtěla. Proto jsem ho také stáhla a přemýšlela, co dál s ním. Pak mě napadlo, že bych k němu vlastně mohla napsat jen takový úvod, ve kterém bych vám vysvětlila, jak jsem to myslela. A to jsem také udělala, právě to teď čtete :-)

Nechtěla jsem vám tuhle myšlenku vnucovat jako holý fakt, jako něco, co se stane. To bych si v žádném případě nedovolila. Bude existovat asi i mnoho lidí, kteří se mnou absolutně nebudou souhlasit, ale to je v pořádku. Nicméně mi přijde, že z určitého pohledu je to zajímavá myšlenka nebo lépe, že jde o celkem zajímavý úhel pohledu, proto se chci s vámi o něj podělit.

Tenhle můj názor, náhled na věc, který bych vám chtěla představit, je čistě můj osobní a vychází z poznatků, které shromažďuji na své cestě, a také z vjemů, které nasávám všude kolem sebe, z konverzací lidí, z diskuzí přátel stejné generace, z jejich myšlenek a názorů. Nemá za účel kohokoliv zneuctít či dokonce ponížit, ani naopak někoho pomyslně vyzvednout do výšin. Čtěte to prosím s nadhledem, jen jako další možný pohled na současné dění, na současné lidi.

A teď rovnýma nohama do toho!


Nedávno jsem viděla jeden rozhovor na DVTV se sociologem Martinem Buchtíkem. Hovořilo se v něm o miléniálech. Konkrétně o tom, že od počátku panoval názor, že půjde o generaci, která se konečně odprostí od minulého režimu, která si bude užívat demokracii a bude jí ještě dále rozvíjet. Mě tento výrok inspiroval k trochu jiné myšlence.

Nejprve ale, kdo že to jsou miléniálové neboli také generace Y? Jsou to lidé, kteří se narodili mezi léty 1983 a 1998 (někdy se udává také rok 2000). Podle magazínu Forbes jde o první globalizovanou generaci, která má na rozdíl od všech dřívějších generací konečně spoustu různých možností. Například může využívat volného pohybu přes hranice, což bere jako samozřejmost. Mezi její další charakteristiky patří také to, že je pořád online, váží si svobody, v práci hledá smysluplnost a kromě pracování chce i žít, respektive užívat si. Tak to jsme ve zkratce my, miléniálové, kterým má prý patřit budoucnost.1

Ale zpět ke zmíněnému rozhovoru. Miléniálové tedy údajně měli být těmi, kdo posune demokracii o další kousek dál, a kdo tak vlastně povede naši zem k lepší budoucnosti. Tak nějak jsem výrok pochopila, tak jsem si ho přebrala. Představa lidí z generace Y v rolích jakýchsi průkopníků mě však přivedla na myšlenku jinou. Na myšlenku, která se odvíjí od změn, které tu od revoluce nastaly a které změnily směr, jímž se ubíráme. A mimo jiné také způsobily, že demokracii moc neřešíme (nebo asi ne tolik, jak se očekávalo).

Narážím opět na mé oblíbené téma - do životů se nám vloudil internet. Nyní jsme jím zahlceni, v informačním chaosu se pořádně neorientujeme, nedokážeme zpracovávat to množství zpráv ze všech koutů světa (a vůbec máme pocit, že jsme za celý svět odpovědni, proto řešíme všechno a zároveň nic důkladně), neumíme se ještě pořádně přizpůsobit všudypřítomným a neustále se objevujícím novinkám, nedokážeme se srovnat s rychlými změnami. Doba je mnohem chaotičtější, hektičtější, neuspořádanější, nepředvídatelnější... A nese s sebou specifické problémy, které však z nějakého důvodu někteří lidé vůbec nevidí. O některých jsem psala už v jiných článcích (např.: Screen paralýza, Ticho, Třetí ruka, Dovolená s internetem, Virtualita), o dalších ještě hodlám něco málo napsat. Nicméně vězte, že tu jsou a jen tak nikam nepůjdou.

Všechny souvisí s používáním informačních a komunikačních technologií (ICT), které plně využíváme, aniž bychom si uvědomovali, co si tím můžeme přivodit. Vlastně to ani zcela jistě vědět nemůžeme, skutečné následky se projeví až za mnoho let. Nicméně už teď dokážeme odhalit jakési počáteční "příznaky" a z toho, co odborníci naznačují, vyplývá, že se máme ještě na co těšit. Osobně si myslím, že bychom měli alespoň trochu vystřízlivět z této informační opilosti a trochu se zamyslet, než do toho "spadneme" úplně.

A právě v tomto momentu přichází na řadu zmíněný předpoklad průkopnické generace. Myslím si totiž, že pořád ještě lze zpomalit tento strmý vývoj, že lze najít v tomto chaosu správnou cestu, správný směr k dobrému konci. A domnívám se, že to bude právě generace Y, která by mohla přispět ke zlepšení života v ČR, potažmo ve světě. Proč si to myslím?

No, když jsem o tom přemýšlela, generace Z (mladí lidé narození po roce 2000), mi do tohoto obrázků úplně nezapadala (i když, třeba nás překvapí, milé překvápko by mi vůbec nevadilo :-)). A stejně tak ani generace X neboli Husákovy děti, baby boomeři (léta narození 1946 - 1967), ani tzv. válečná generace (narozeni do roku 1945). Dokonce si myslím, že se této role neujme ani celá skupina miléniálů, konkrétně pak její mladší část, tedy ti, kteří se narodili blíže k roku 2000 - v době, kdy už jsme běžně používali počítače i internet. Mohli bychom to být my, co jsme se narodili chvíli před revolucí nebo chvíli po ní, my, kteří jsme zažili život ještě před ponořením se do říše internetu a zároveň i intenzivní "online éru".

Z každé té doby si totiž neseme něco. Poznali jsme časy bez chytrých telefonů, notebooků a dalších podobných hračiček. Tehdy jsme celkově vnímali naše okolí a svět trochu jinak, než jak ho vnímají dnešní mladí lidí. Vídali jsme ho jinak než přes obrazovky a displeje, měli jsme zase jiné prostředky, jiné úhly pohledu.
Na druhou stranu ale právě teď prožíváme i tuhletu šílenou dobu, do níž už je internet zakomponován jako nezbytnost. Asi v ní nejsme tolik utopeni jako třeba generace Z, která vlastně nic jiného nezná, určitě mi ale dáte za pravdu, když řeknu, že jsme s ní skutečně poctivě obeznámeni. ICT a celkově online světu velmi dobře rozumíme, orientujeme se v něm a dokážeme jej i patřičně využívat. A to třeba zase starší generace tak jistě říct nemohou.2

Chápete, jak to myslím? My jsme ti, co žijí uprostřed změn, v mixu obojího. Dostali jsme možnost relativně rovnoměrně vnímat obě strany (50:50), můžeme tedy porovnávat, můžeme na základě vlastních zkušeností a prožitků říct, co je a bylo dobré a naopak špatné na době před internetem a po něm. A na základě toho pak můžeme jednat, použít tyto informace ke změně k lepšímu. Nebo tedy aspoň já to takhle vidím a vnímám. Proto mi přijde, že právě my můžeme být těmi, kdo něco změní (koneckonců zpočátku jsme byli považováni za možné strůjce změny).

Můžu se ale také jednoduše plést. Nemusíme se nakonec projevit vůbec nijak, můžeme třeba jen nečinně přihlížet. Anebo mohou zasáhnout jiní, třeba starší generace. Ty také vnímali (a dokonce o hodně více) svět "před" a vnímají i ten současný (i když mám za to, že život s internetem neberou zase tak samozřejmě jako my a mohou tedy trochu tápat). Ono by to vlastně ve výsledku bylo jedno, hlavně, že by se tak docílilo nějakého toho pozitivního posunu :-)

Nicméně ať tak či tak, stejně si myslím, že tohle by mohla být naše důležitá role. Doufám, že to třeba jednou budeme my (zatím ne tolik ovlivněni kyberprostorem), kdo vezme rozum do hrsti a zasáhne, kdo se inteligentně pokusí vytvořit lepší podmínky pro náš život. Asi to nebude lehké. Starší generace nám budou vyčítat, že na rozdíl od nich se máme víc než dobře a že si jen stěžujeme, vymýšlíme a nemáme vlastně co řešit, zatímco mladší generace nám budou tvrdit, že jsme úplně mimo, když ICT považujeme za problém, který potřebuje vyřešit. (...A to jako jde hledat řešení i někde jinde než na netu???)
Ale co. Takhle už to prostě chodí.




P.S. Video z DVTV můžete nalézt ZDE.



1 - Jste miléniál. In: Forbes SPECIÁL: Generace [online].[cit. 2018-03-28]. Dostupné z: http://generace.forbes.cz/uvod/?rok=1991
2 - Nutno podotknout, že i mezi staršími generacemi se najdou technologicky zdatné výjimky a naopak, i mezi staršími miléniály lze narazit na internet neznalé :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama