Peníze nebo život?!

13. března 2018 v 12:00 |  Co na srdci...
Od začátku roku se potýkáme s virózama, angínama, chřipkama a dalšíma podobnýma hnusárnama. Sama jsem si poležela tři týdny a nebylo to žádný žůžo. Teď už jsem naštěstí zdravá (ťuk, ťuk, ťuk), ale padaj pro změnu lidi kolem mě. A tak mám možnost pozorovat, jak svou nenadálou situaci řeší.


S nemocí nikdo nepočítá. Zničehož nic se vám vetře do života a zkazí vám všechny plány - osobní i ty pracovní. S těmi osobními si většinou dokážeme poradit - prostě je odložíme na později, protože selský rozum nám velí "Do postele a potit se!", a selskému rozumu přece není moudré se vzpírat. S vyplazeným jazykem

S pracovními plány, respektive povinnostmi, je to ale horší. Právě kvůli nim kolikrát ignorujeme volání našeho selského rozumu. Prostě si do uší nacpeme špunty a jedeme dál. Ačkoliv je nám špatně a moc bychom se chtěli uložit do postele, z nějakého důvodu se nadopujeme práškama a vyrazíme do práce jako každý jiný den. Chřipka nechřipka.

A to mě teda pěkně štve!


Letošní chřipková epidemie už snad konečně opadá, nicméně probíhala poměrně dlouho a já si myslím, že částečně za to mohli právě lidé, kteří své nemoci přecházeli nacpaní Modafenem nebo něčím podobným. Tyhlety pilule sice způsobí, že příznaky ustoupí a vy se cítíte relativně zdraví. Věřte ale, že i tak vaše tělo neustále s bacily bojuje a tím, že se vydáte mezi lidi do pracovního procesu, mu práci moc neulehčujete, spíš naopak... Ve stavu přecházené nemoci navíc neubližujete jen sami sobě, ale i ostatním. Můžete tak rychle nakazit své kolegy, ale i kohokoliv jiného, s kým cestujete v MHD, koho potkáte na ulici nebo ve výtahu, ba dokonce i své vlastní děti. A světe div se, ony tak mohou nakazit i jiné děti ve škole, ve školce či na kroužku. A tak se bacily šíří vesele dál a dál a předáváme si je mezi sebou do nekonečna.

Sama jsem to obzvlášť letos vnímala poměrně silně. Jelikož moji rodiče učí, měla jsem o nemocných dětech informace z první ruky. A že teda odpadávaly jako mouchy v létě! Až jsem si kolikrát říkala, proč se radši neudělají chřipkové prázdniny. Když jsem o tom pak mluvila doma, bylo mi jasně vysvětleno, proč tomu tak být nemůže, a obzvláště pak u nás na Mladoboleslavsku. Důvod je jednoduchý - protože Škodovka. Kdyby totiž děti zůstávaly doma, musely by tam s nimi být i jejich rodiče. Jenže rodiče z velké části pracují ve Škodovce na směny. A nedej bože, kdyby se tam výroba zpomalila nebo dokonce úplně zastavila kvůli chybějícím pracovníkům - rodičům!

No, nevím. Přijde mi to šílené. Ničíme si zdraví kvůli penězům, kvůli tomu, abychom je vydělali jiným (lidem, podnikům, státu...). Jistě, peníze jsou důležité. ALE.

Napadá mě, že v určitém bodě se z tohoto honu za penězi vlastně stává začarovaný kruh. Budeme-li totiž vydělávat peníze na úkor zdraví, můžeme si ho tak závažně poničit. A budeme-li i přesto chtít kvalitní život, s největší pravděpodobností budeme muset do nápravy našeho zničeného zdraví investovat peníze (troufám si říct nemalé peníze). Které si budeme muset vydělat... A zase na úkor našeho zdraví? Vidíte tu nesmyslnost? Ten paradox?

Věřím, že jsou osoby a rodiny, které ke svému životu potřebují každou kačku, a proto chodí do práce za všech okolností. Takových lidí je mi upřímně líto. Je smutné muset obětovat své vlastní zdraví. Smutný je obecně i fakt, že v dnešní době k takové situaci vůbec může dojít.

Ale co s tím?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama