8. března 2018 v 12:00 |  Co na srdci...
Vsadím se, že i vy to děláte - odkládáte věci na dobu "až". Až bude vhodnější čas, až budete mít lepší náladu, až se na to vyspíte, až si vyděláte víc peněz, až vystudujete, až si najdete lepší práci, až budete starší, až půjdete na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, až děti povyrostou, až děti vystudují, až se děti odstěhují, až budete v důchodu, až... až co? Co až všechna možná "až" dojdou?


Myslím, že každý z nás je schopen ve svém vlastním životě najít alespoň jeden příklad ukázkového odložení záležitosti na pozdější "až". Já jsem například neustále odkládala registraci mezi dobrovolníky organizace UNICEF na dobu, až budu mít ve škole volnější rozvrh, až vysokou školu dokončím a potom až si najdu práci a byt v Praze. Protože "teď" to prostě ještě nešlo, protože studium si přece zaslouží veškerou pozornost a protože je mnohem jednodušší už v Praze se sebrat a metrem přijet na pomoc něco zorganizovat nebo tak, ne dojíždět... Chápete, ne? Takže jsem prostě ignorovala své "chci se přidat a pomáhat" a dávala jsem přednost důvodům, proč to ještě teď nelze.

Jenže skutečnost je taková, že práci v Praze pořád ještě nemám a bez ní nemá moc cenu se do hlavního města stěhovat, nemáte-li tam co dělat. A tak se stalo, že moje "až" se trochu protáhlo, a to na dost dlouhou dobu. Díky bohu jsem však o těchto věcech začala víc přemýšlet, a tak jsem si uvědomila, že s takovým přístupem by k registraci vlastně nemuselo dojít vůbec, což by byla škoda, protože opravdu chci pomáhat. A tak jsem si během jednoho slunečného dne v dobré náladě řekla dost. Vykašlala jsem se na svoje "až" a na všechny ty hloupé důvody, na stránkách UNICEF jsem do formuláře vepsala své jméno a všechny ostatní požadované údaje a bylo to. Tak jednoduché a prosté. Stačilo přestat čekat a jednat. A ten pocit uvědomění si a překonání své vlastní překážky, plus radost z registrace, stály za to.

A tak si říkám, čemu asi brání ostatní lidé. Co odkládají na jindy a z jakých důvodů? Co si odpírají, protože to určitě bude vhodnější až... ? Moje registrace mezi dobrovolníky je vlastně ještě úplná prkotina. Některé jiné odložené záležitosti však mohou být podstatně vážnější a mnohem víc život ovlivňující.

Tak třeba.
  • Budete-li nechávat rekonstrukci domečku / zřízení zahrádky /... až na důchod, protože zatím máte v práci fofr, pak už na to třeba nebudete mít ani sílu, ani prostředky.
  • Budete-li odkládat dovolenou v práci (ačkoliv jste ji už neměli několik let, a přestože si ji zasloužíte, protože už jste vyčerpaní a na pokraji sil), protože musíte dodělat ještě tohle a tamhleto, protože by se bez váš šéf neobešel, protože bla bla bla... můžete si způsobit doživotní zdravotní problémy nebo něco horšího.
  • Odložíte-li svou vysněnou cestu kolem světa nebo vysněnou návštěvu některé cizí země až na další rok, protože teď se musíte soustředit na kariéru/rodinu/doplňte si sami, třeba už se k tomu nikdy neodhodláte a připravíte se tak o možnost poznat něco, co by vás mohlo navždy změnit k lepšímu, co by mohlo změnit váš přístup k životu. Nikdy nepoznáte sami sebe tolik, jako byste mohli a nemotivuje vás to k něčemu, co by vás mohlo posunout o větší kus kupředu.
  • Odložíte-li psaní knihy, kterou už máte pár měsíců v hlavě, na dobu, až budete mít více času, polovinu zapomenete a už to nebude tak dobré, jako by to mohlo být, kdybyste to napsali teď. A nebo si to rozmyslíte. A už se nedozvíte, jaký talent máte.
  • Když si teď nekoupíte to nové auto, protože za pár měsíců by mohlo být levnější i o pár tisíc korun, udělá to místo vás někdo jiný a vy o svou šanci přijdete. Nebo se situace změní a vy pak už nebudete mít dostatek peněz. Anebo ve svém starém vozidle mezitím nabouráte, protože vás zradí nějaká zrezlá součástka.
  • Nedáte-li výpověď ve své současné práci právě teď, i když se tam každý den akorát tak trápíte, protože čekáte, až si najdete nějakou lepší, nebo až si naspoříte víc peněz (abyste si mohli dovolit odejít), může vám do té doby hrábnout, můžete profesně vyhořet, ztratit motivaci, ponořit se do deprese nebo vám uteče nabídka práce, ve které byste mohli být šťastní.
A tak dál. Všichni po něčem toužíme, na něco se těšíme, plánujeme a pak... své plány odkládáme. Děláme to ze strachu, protože se podvědomě bojíme, že nás to změní. Bojíme se nejistoty, která za každým takovým odvážným krokem číhá. Vlastně to není až tak divné, všichni máme rádi jistotu. Právě jistota nám ale brání v posunu kupředu. Však se říká, že kdo riskuje, vyhraje.

O této problematice přednáší také jeden sympatický americký chlapík - Kyle Cease, který mimo jiné říká, že pokud máme nějakou inspirativní myšlenku nebo nápad, který bychom chtěli uskutečnit (ať už je to cokoliv!), měli bychom okamžitě vykonat něco, co nám zabrání to pak vzít zase zpět, co nám nedovolí tu věc odložit na až. Chcete podniknout cestu do zahraničí? Kupte si už teď letenky! Chcete napsat knihu? Napište prvních pár stran a dejte je někomu přečíst a současně mu sdělte svůj záměr. Chcete začít cvičit? Zabookujte si s kamarádkou dvě místa na nějakém cvičení v posilovně...
Myslím, že je to velmi rozumné řešení našeho odkládání. Pravda, je to trochu děsivé, když si tak vlastně zazdíme zadní vrátka k útěku, ale bůhví, kam až nás to může posunout.

Zkrátka a dobře, zkusme neodkládat to, po čem toužíme, co chceme, na až, až se to bude víc hodit. Nevíme, co se potom může stát. Zkusme se proto zamyslet nad tím, co posouváme a upřímně si odpovězme, zda to neděláme jen ze strachu a jestli je odložení skutečně tím správným řešením.

Protože jinak není nač čekat. Život je na to příliš krátký.



P.S. Výše zmíněného Kyla Cease doporučuji nalézt na facebooku a poslechnout si jeho videa, stojí za to :)

Zdroj obrázku ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama