"Screen paralýza"

6. února 2018 v 17:20 |  A zase ten internet...
Milovníci obrazovek a displejů, pokud si myslíte, že se v následujících odstavcích dozvíte, jak odblokovat zablokovaný displej či něco podobného, asi vás nejspíš zklamu. Screen paralýza, o které bych se chtěla zmínit nemá s paralyzovanou technikou vůbec nic společného.


Pojem jsem si vymyslela, respektive nikde jinde jsem ho zatím neslyšela ani nečetla, tedy předpokládám, že jsem to byla já. Pokud se pletu, dejte mi prosím vědět, nerada bych někoho okradla o prvenství :-)

Co by to tedy mělo znamenat? Mně tento termín napadl v souvislosti s touto situací: Člen rodiny mluví na druhého člena, který jako zhypnotizovaný (s odpuštěním) čumí na televizi / do notebooku / iPadu / mobilu / tabletu... a absolutně druhého jedince nevnímá, vůbec na něj nereaguje. Pozor, nepleťte si to s ignorací, jasně, někdy dotyčný může pouze předstírat, že vás nevnímá, toto je ale jiný případ.


Pojem vznikl kupodivu spojením slov paralýza a screen. Co je to paralýza vám asi vysvětlovat nemusím. "Screen" z angličtiny můžeme přeložit jako obrazovka či monitor, já dodávám i displej (i když ten bychom do Aj přeložili jednoduše prostě jako display). Celková definice je pak vlastně popsaná výše kurzívou a není k ní třeba nic dodávat.

Na první pohled se může zdát, že to vlastně není nic zvláštního, když se člověk tak zvaně zakouká. Jen to trochu otravuje druhou stranu, která se z "paralyzovaného" snaží dostat nějaké informace, případně nějaké to info předat. Jenomže ono to není až tak úplně nevinné, jak to vypadá.

Já jsem si toho poprvé všimla u nás v rodině, kdy se jednomu nejmenovanému členu - pojďme mu říkat třeba člen Fň - začalo celkem pravidelně stávat právě to, že u televize přestal absolutně vnímat okolí. Pro ostatní členy to sice bylo (a někdy ještě je) nepříjemné, nicméně jsme si na to zvykli a pochopili jsme, že postačí, když pokyny či otázky prostě jen vícekrát zopakujeme nebo na sebe nějak hlasitě upozorníme. Navíc člen Fň je dospělý, tedy se nijak výrazně nemusíme bát, že by mu tohle "čučení" mohlo nějak ublížit.

Tonto jev jsem však také zaznamenala u malého chlapce, kterému v té době bylo 5 nebo 6 let. A už nešlo o zákoukání se do televizního pořadu. Na tohoto klučinu jsem se jednou pokoušela mluvit, když seděl u notebooku, na němž se zrovna zabavoval hraním online hry, v níž se sřílelo z tanků (nějaká tanková bitva či co). Stejně jako zmíněný člen Fň, ani tenhle chlapec nereagoval na jediné slovo, co jsem mu řekla. A to ani po několikátém zopakování. A ani poté, co na něj začali mluvit i další přítomní, kteří si jeho fascinace hrou všimli. To mě trochu vystrašilo. Naštěstí po krátké době se z tranzu probral a začal s námi normálně komunikovat.

Do třetice (všeho dobrého nebo spíš zlého?) jsem si této "paralýzy" všimla i sama u sebe (ať neházím špínu jen na lidi v okolí :-D). Jednou jsem se přistihla, jak sedím na židli u svého psacího stolu a bezmyšlenkovitě a bezcílně projíždím facebook - jeden status za druhým. Ani nevím, kolik minut uplynulo, v tu dobu, kdy jsem "listovala" všemi těmi příspěvky, jsem čas vůbec nevnímala. Když jsem se z tohoto momentu probudila, uvědomila jsem si, že to asi není úplně normální. Nebo tedy v dnešní době nejspíš už je a hlavně u mladých lidí, ale NEMĚLO by. A tak jsem o tom začala přemýšlet.

Pokud se tohle stane dospělému, jako je Fň, který se zasekne u televize, u níž relaxuje po práci, nejspíš ještě není třeba bít na poplach. U mladých lidí už je ale podle mého názoru třeba zbystřit. Chytré telefony s internetem nosí všude s sebou a hodně často se zabavují právě tím, že listují. Listují facebookem, instagramem, twitterem, snapchatem (pokud to jde, s tím zkušenosti nemám Smějící se), sledují videa na youtube apod., zkrátka neustále koukají na displeje.


A to je nebezpečné nejen proto, jaký obsah tam mají neustále k dispozici, ale i z toho hlediska, že pokud čumíte pořád dolů do telefonu, nevnímáte své bezprostřední okolí - kamarády a přátelé, někdy učitele, ostatní kolemjdoucí, tedy i potenciální zdroje ohrožení jako jsou třeba násilníci nebo zloději, nemusíte si všimnout ani toho, že jste došli k přechodu, tedy k silnici s jedoucími auty a tak dál. Asi chápete pointu.


Ovšem i pokud sedíte doma v relativně bezpečném prostředí, tohle čučení do počítače nebo jiného "screenu" vám nejspíš mnoho užitku nepřinese. Ztrácíte drahocenný čas, kontakt s reálnými lidmi, s vlastní rodinou a s realitou obecně. Co všechno to pro vás může znamenat, si nejspíš dokážete představit sami. A pokud ne, zkuste se zeptat starších osob, které zažily život ještě před vynálezem internetu. Oni vám poví, o co všechno přicházíte.





P.S. Někde už to došlo tak daleko, že úřady byly nuceny situaci řešit například tím, že na kraj chodníku u přechodu umístily světelnou signalizaci, které by si všimli i lidé koukající dolů (článek například zde). A někde už se dávají i pokuty, pokud přecházíte ulici a koukáte se do telefonu. Muhehe. A tak je to správně!


P.P.S. Malá inspirace pro lidi, co umí anglicky - věci, které vám unikají, když se neustále koukáte do mobilu... článek ZDE





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alca.aha alca.aha | Web | 6. února 2018 v 18:28 | Reagovat

Trefa do černého. Někdy to trvá, než se člověk z týhle paralýzy dostane...fuj. Brzo z nás budou jen dutý schránky, co budou celej den sedět a čučet. Možná, že časem i v týhle pozici zkameníme.

2 Sunchild99 Sunchild99 | 6. února 2018 v 18:41 | Reagovat

V Pompejích našli na zemi lidi krčící se před popelem, nás najdou schoulené na gaučích a křeslech čumíce do mobilů, jojo :)) ... Teda :((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama