O tom, jak málo přemýšlíme.

11. února 2018 v 11:00 |  Co na srdci...
Média a internet na nás denně chrlí obrovské množství informací, které nestíháme pomalu ani vnímat, natož zpracovávat. Dnešní doba je natolik hektická, že přemýšlení o všech těch nám naservírovaných zprávách se pomalu stává luxusem, který si z časových důvodů skoro nemůžeme dovolit.


Nemáme na to zkrátka potřebný čas a často ani kapacitu, nebo se nám prostě už nechce náš drahocenný ušetřený čas trávit nad zkoumáním sdělení o všem možném. A tak přijímáme zprávy tak, jak jsou a považujeme je za jasnou věc.

Vnímám to už nějakou dobu. Nejvíce se to samozřejmě projevuje při veřejně řešených záležitostech, jako byla například přímá volba prezidenta. V období mezi prvním a druhým kolem jsem slyšela takové množství různých názorů na kandidáty a mnoho i často protichůdných "nezpochybnitelných faktů" o jejich osobách, že mi z toho šla hlava kolem. Ve svém blízkém okolí jsem sledovala, jak se lidé inteligentní i ti méně inteligentní dostávají do sporů jen proto, že se chytili zprávy, kterou někdo sdílel na facebooku, a prosazovali ji a hájili hlava nehlava, aniž by si přitom ověřili, zda se skutečně jedná o pravdivou informaci nebo nikoliv. Zkrátka ani na chvilku se nad tím nezamysleli.

Je překvapivé, nakolik považujeme informace sdílené na sociálních sítích za pravdivé. Stačí nám, že ji sdílel náš dobrý kamarád, kterému věříme, a že to je zpráva zkopírovaná ze článku, který byl publikován na novinky.cz a máme jasno. To přece musí být pravda!
Na vysoké škole nás učili, že informace, které používáme v seminárních, bakalářských, diplomových či jiných pracích, musíme ověřovat vždy z několika zdrojů, alespoň ze tří různých. Obzvláště na sociálních sítích však tohle není dost dobře možné. Zveřejněné zprávy jsou sdílené ze sdílených příspěvků, jež byly přesdíleny z nějakého rádoby oficiálního zdroje, který je však zkopíroval bůhví odkud. Lidé si je také mimo jiné cucají z prstů a překrucují někde slyšené drby, no a pak se v tom vyznejte! Zdroj - nedohledatelný. Pak je dobré popřemýšlet, jestli má vůbec cenu se takovou informací zabývat.

Vlastně docela závidím lidem, kteří se v tom chaosu drží svého názoru zuby nechty nehledě na jeho zdroj a původ, protože mají alespoň trochu klid. Já osobně jsem spíš neustále zmatená, protože často opravdu nevím, čemu mám a můžu věřit (jo, někdy asi přemýšlím až moc Smějící se). I proto se někdy raději nevyjadřuju, protože si vlastně nejsem jistá, co je pravda (která by objektivně měla být jen jedna!).

To, že přemýšlíme nedostatečně, sleduji i na úrovni osobní, při kontaktu s blízkými nebo s kamarády. Skoro jako by to už byl nějaký zvyk nebo co... Znáte to, jdete na pivo či nějaký drink a řešíte co vám zrovna přijde tak zvaně pod ruku - vztahy, politika, současné události a tak dál. Na přetřes přijdou vaše názory, vaše pravdy, a tak argumentujete a argumentujete. V takových situacích si všímám, jak moc jsou někteří lidé neústupní. Že nepustí svůj argument za žádnou cenu, ať říkáte, co říkáte. Že vlastně vůbec nepřemýšlí o tom, co říkáte. Pokud se jejich názor (ať už založen na pravdě nebo lži) neshoduje s tím vaším, uchylují se rovnou k odmítavé reakci a hotovo. A přitom stačí tak málo. Stačí se jen na chvíli zastavit a zamyslet se, zvážit, zda náhodou na vyjádřeném názoru přece jen něco není...
Osobně se tuto metodu při komunikaci s ostatními snažím co nejvíce aplikovat - snažím se racionálně zamýšlet nad tím, co dělají a co říkají a co dělám a říkám já. A někdy se zapomenu a očekávám od nich to stejné. Pak se stává, že mé názory a pravdy jsou bez jakékoliv kontruktivní kritiky a alespoň špetky zapřemýšlení zavrhovány a pošlapávány jako nesmysly. V žádném případě netvrdím, že mám vždy pravdu a že mé názory jsou správné. Avšak ten krátký okamžik zamyšlení si snad zasloužíme všichni, ne?

A právě ten krátký a přitom tolik cenný! okamžik tu mnohokrát tolik chybí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama