Třetí ruka

18. září 2017 v 19:44 |  Co na srdci...
Ve svém článku "Dovolená s internetem" jsem upozorňovala na absurditu toho, že na dovolené máme potřebu být někde "jinde" pomocí všedosahujícího internetu. Nyní bych k tomu chtěla dodat ještě něco dalšího. Vlastně trochu takové přiznání.


Zhruba měsíc a kousek mám nový telefon. Už na začátku jsem měla problém s launcherem, který zkrátka odmítal fungovat. Po poradě s mým bratrem-ajťákem se to však poměrně rychle vyřešilo.
Minulý týden jsem si sbalila kufry (do kabelky i můj nový a funkční telefon) a s rodinou vyrazila na dovolenou. A jelikož jsme do destinace letěli letadlem, před cestou jsem mobil vypnula. Hned po příletu jsem jej zase oživila a hle, tabulka na displeji mi oznamovala, že milý launcher opět službu vypověděl. No nic, to nahodím. Ta finta, kterou jsem ho přiměla fungovat prvně, bude jistě fungovat i teď, říkala jsem si. A asi správně tušíte, že to bylo právě naopak. Ani ťuk. Nu což, až dorazíme do hotelu, na wifi třeba přijde k sobě nebo najdu jinou radu, co s tím. S touto myšlenkou jsem telefon opět vypnula a nechala být.

Abych to zkrátila, launcher už jsem bohužel znovu nezaktivovala, a to ani na wifi. S kusem štěstí a s velkou pomocí ségry jsem si proto i přes většinovou nefunkčnost mobilu naistalovala launcher nový, který už naštěstí nekolabuje (zatím... ťuk, ťuk, ťuk). Jaká je ale pointa mého vyprávění?
Nejsem žádný závislák na mobilu ani na internetu. Telefon využívám hlavně za účelem občasného volání, smskování, buzení a sledování času. Jo a taky na něm poslouchám muziku na cestách a občas teda mrknu na net, když je nuda. Jsou ale i dny, kdy telefon nevyužívám prakticky vůbec, kromě funkce budíku. Takže asi tak.
V hotelu na dovolené jsem si ale najednou připadala zoufale odstřihnutá od domova (ačkoliv tam byla rodina se mnou!), od světa, jako bych byla bez jedné ruky. Představa, že se nebudu moci probudit na vlastní budík nebo se někomu dovolat, kdybych se případně někde ztratila (i když vím, že bych se domluvila i s cizinci a nějak se zase našla), pro mě v ten moment byla zdrcující. Nechápu to. Ačkoliv sama sebe, jak už jsem koneckonců napsala, za závisláka nepovažuju, přijde mi, že tahle situace dokazuje, jak moc jsme na téhle technologii obecně závislí. (Dává to moje protiřečení vůbec smysl? :-D)


Já, která proti ní zbrojí, kterou omezuji co mohu, mám takové pocity, když mám před sebou vidinu týdne bez možnosti ji využít... Upřímně se za to stydím. Tato zkušenost mě jen utvrdila v tom, že bychom se nad tím měli zamyslet mnohem více.

A vlastně ještě jedna zkušenost mě k té myšlence vede o to víc. Je také z dovolené, z letošní i z loňské. V obou případech jsem totiž denně narážela na situaci, kdy u jídla (ať už to byla snídaně nebo večeře) rodiče usadili své ratolesti ke stolu a do rukou jim rovnou vrazili telefon nebo tablet, aby nedělaly blbosti, aby se zabavily, aby od nich rodiče měli zkrátka při jídle klid. Dětičky si hrály hry nebo koukaly na pohádky na youtube a ve výsledku byly skutečně hodné, vsadím se ale, že neměly vůbec tušení, co vlastně jedly... Nevím no. Nejsem rodič, takže netuším, jak moc těžké může být najíst se společně s dětmi (hádám, že to někdy opravdu může být těžké, to jo). Nejsem si ale jistá, jestli strkat dětem do rukou tyhle přístroje, jen abychom se jich na chvíli "zbavili", je úplně dobrý nápad. Spíš si myslím, že je to přímo špatný nápad.


Nu, uvidíme, co z toho bude. Uvidíme, jaké následky to na našich dětech zanechá...



ZDROJ obr. č. 1
ZDROJ obr. č. 2
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 18. září 2017 v 19:55 | Reagovat

Pekny blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama