"Já" a moje tělo

20. června 2017 v 22:47 |  Teorie
Ve svém článku z října 2016, v níž jsem popisovala svou teorii o světě, jsem mimo jiné psala o tom, jak vnímám sebe sama. K tomuto tématu mě dnes něco napadlo. V jednom článku jsem si totiž všimla něčeho, co jsem dřív ignorovala a o čem jsem nikdy nepřemýšlela.


Ve své teorii vnímám sebe sama jako spojení dvou oddělených a přece propojených složek - nehmatatelného "já" a tělesné schránky. Pokud si přečtete onen můj starší článek, zjistíte, že v pozadí svého "já" vidím část Přírody, která poskytla svou malou část tělesné schránce, aby ji v podstatě oživila, aby byla schopná dělat to, co Příroda potřebuje.

Stejně tak tam zmiňuji můj předpoklad toho, že abychom mohli být šťastní a spokojení sami se sebou, měli bychom vnímat "já" a tělesnou schránku jako jedno. Popsala jsem to přesně takto:

Myslím, že když "já" chce a rozumí si s tělesnou schránkou, dokáže ledasco. Tím by se dalo vysvětlit například to, že smích léčí, pokud si to připustíme. Nebo sugesce či autostimulace. Když si rozumíte s vlastním tělem, když vaše "já" a vaše tělesná schránka chtějí a cítí se být jako jeden celek, fungujete jako celek a tedy vaše "já" vás může ovládat jako celek. Pak právě funguje třeba ta sugesce, páč vlastně sami sebe přesvědčíte, že smích skutečně léčí, "já" se domluví se schránkou, tělo poslechne a je to. Jste v rovnováze, v psychické podobě.

Mnohým tato teorie může připadat zvláštní, až bláznivá. Jak jsem ale napsala hned na začátku, při čtení dnešního novinového článku jsem si uvědomila něco, co vás možná překvapí. Myslím totiž, že tento pocit, že jsme tvořeni vlastně ze dvou částí - já (duše) + tělesná schránka - si v sobě neseme všichni, že to tak trochu víme, vnímáme, i když možná ne úplně vědomě.
Četla jsem o tom, jak medvěd v lese při běžeckém závodě roztrhal mladého Američana. Obsah zprávy byl vskutku tragický, nicméně já i přesto, spíše než nad obsahem, přemýšlela o něčem jiném. Konkrétně o této větě:


"Tělo mladíka našli lesní správci mimo trasu závodu."


Tělo mladíka. Vidíte už, kam tím mířím?
Ten mladý člověk byl už mrtvý, navždy ztracen. Ono "já" bylo pryč. Našli jen jeho tělo, jeho prázdnou nefunkční tělesnou schránku.

Poměrně často slýcháme v souvislosti s vraždami, nehodami a podobnými událostmi, že bylo nalezeno tělo, tělo mrtvého člověka. A právě to, že tento obrat používáme, je pro mě důkaz toho, že alespoň někde v hloubi duše cítíme, kdo jsme a z čeho jsme stvořeni.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama