Cizí příběhy

12. února 2017 v 16:25 |  Současný svět
Napadlo vás někdy, jak vzrušující mohou být příběhy cizích lidí?


Denně potkáváme stovky lidí, které neznáme, které jsme nikdy předtím neviděli. A jejich životy jsou pro nás zahaleny tajemstvím, protože prostě na čele nemají napsáno, jakých dobrodružstvích jsou právě součástí, čím si procházejí, jakou rodinu a přátelé mají, jak se cítí, jaké mají problémy nebo jaké úspěchy si právě prožili. Můžeme se jen domnívat. Už jen přemýšlení o tom mi přijde zajímavé...

Každopádně existují příběhy, o kterých víme, které známe a které sledujeme. Často i pravidelně. A občas jsou dokonce inspirované skutečnými událostmi a skutečnými lidmi. Asi vám už došlo, že mluvím o filmech a seriálech, což vlastně, zamyslíme-li se nad tím, jsou příběhy cizích lidí, které nás fascinují, baví, dojímají, ke kterým se i proto vracíme. Dokážeme u nich trávit spoustu hodin, ať už v kině, u televize nebo u počítače. X hodin každý den, každý týden, každý měsíc...

A tak mě dnes napadla otázka, proč to vlastně děláme a co nás k tomu táhne. Jasně, každému hned nejspíš vytane na mysli spousta logicky vyznívajcích odpovědí, jako třeba, že to je zábava. Mě ale napadlo něco trochu jiného.

Neděláme to například z toho důvodu, že nám naše vlastní životní příběhy přijdou nudné?

Mám-li mluvit sama za sebe a být upřímná, myslím, že to tak částečně nejspíš bude. Ono totiž není úplné terno ráno vstát, jít do školy/do práce a později odpoledne se vrátit unavená domů. Je to nuda. A dění doma taky není zrovna žádné dobrodůžo. Uklidit, vyžehlit, připravit se na další den, číst si, cvičit... Dosaďte si zkrátka cokoliv, co doma děláte nebo co je možné dělat - taky žádná bomba, co? Jistě, občas se někdy něco zvrtne a hned má život trochu jiné otáčky, ale moc často se to nestává.

Seriály a filmy jsou tak pro mě vlastně únikem od každodenní nudné reality. Domnívám se ale, že právě takhle bych to cítit neměla. Nikdo z nás. Náš život by nás měl bavit takový, jaký je. Neměli bychom naši touhu po vzrušení uspokojovat sledováním smyšlených historek (i když často vyznívají skutečně dobře). Neměli bychom utíkat od našich příběhů, protože ty v televizi jsou zajímavější. To je prostě blbost.

Ve skutečnosti to ale není tak lehké. Média nám denně vnucují myšlenku, že dobrodružství a vzrušení je normální a běžné (každodenní boj s neprávem, bláznivé pařby ve Vegas, vzrušující honby za poklady, katastrofy obracející se v ten nejlepší možný dobrý konec, boj s ufouny, chytání zločinců apod.). Čím více televizi sledujeme, tím více se s touto myšlenkou ztotožňujeme. Přitom ale když "bednu" vypneme, zjistíme, že naše denní rutina se prostě nedá srovnávat s tím, co prožívají televizní hrdinové. To v nás může vyvolat mylný dojem, že jsme vlastně hrozně nudní a celý náš život je jedna velká nuda.
Můžeme se tak k obrazovkám vracet právě proto, abychom si to chybějící vzrušení vynahradili. To je ale špatně. Obíráme se tím vlastě o čas a příležitosti zažít opravdové dobrodružství.

Problém je, že si to vlastně ani moc neuvědomujeme. Nebo o tom raději moc nepřemýšlíme. Je to tak jednodušší. A tak se motáme v tomto začarovaném kruhu a zdá se, že z něj není úniku...







P.S. Neberte si to osobně, pokud jsou mezi vámi tací, kteří dobrodružství zažívají i bez televize a naopak na televizní příběhy kašlou, smekám před vámi svůj pomyslný klobouk. Doufám, že i já se jednou do této fáze dopracuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama