Největší lidský strach

19. prosince 2016 v 20:10 |  Čtyři dohody
Čeho se nejvíc bojíme? Co myslíte?


Já osobně bych odpověděla nejspíš umírání blízkých, osamělosti a zoufalství v životě. Nebo teda to by byla moje odpověď, kdybych nečetla Čtyři dohody. Jo, asi to pořád budu počítat mezi moje osobní největší strachy, každopádně to, s čím přišel Don Miguel Ruiz, tam už počítám taky.

"Být sám sebou je největší lidský strach."


Tak to je ono. Že to zní podivně? Že to je blbost? Ale není, uvidíte. Pojďme se společně zamyslet. A buďte k sobě prosím upřímní.

Vážně se vám nikdy nestalo, že byste si v obchodě nekoupili něco, co se vám líbí, jen proto, že vám třeba vaše kamarádka řekla (i třeba jen jako poznámku během povídání a vybírání), že tohle je teda trapný / hloupý / až moc obyčejný / moc divoký / že to není cool / že v tom budete vypadat tlustě / že to si koupila i tamta holka / že to je somrácký / blaa blaa blaa... Asi chápete, jak to myslím, ne?
Nebo se vám snad nikdy nestalo, že byste se chtěli projevit určitým způsobem, ale raději jste to neudělali, protože vám hlavou proletělo "Co by si pak ale o mně myslel/a XY ?" nebo něco na ten způsob?
Možná, že opravdu ne. Určitě jsou i lidé, kteří udělají cokoliv bez ohledu na názor ostatních. Takovým každopádně závidím.

Já taková bohužel nejsem. Jsem typ člověka, kterému se děje to, o čem píšu. Už kolikrát jsem si uvědomila, že jsem něco ne/udělala jen proto, aby si o mě lidé nepomysleli něco špatného, nebo abych zapadla mezi ostatní. Nebo často neřeknu to, co si opravdu myslím, protože tak nějak tajně toužím po tom, aby mě měli všichni lidé rádi a abych se jim líbila, abych se jim zamlouvala.
Nejsem si jistá, jestli je to dobré nebo zlé. V dnešní době je to asi normální. Což je ale na jednu stranu strašný, no ne? Nedokážeme, možná ani nechceme zkusit být sami sebou, protože se bojíme, jak by to dopadlo...

Poslední dobou mě tohle pěkně štve. Je to vlastně dost omezující. A zjišťuju, že není vůbec lehké z těchto kolejí vykolejit. Až jsem z toho úplně vykolejená! :-D

Teď vážně. Autor Čtyř dohod to mimo jiné vysvětluje následovně:

"Nejsme dostatečně dobří sami pro sebe, protože nezapadáme do své vlastní představy o dokonalosti. Nedokážeme si prominout, že nejsme takoví, jací jsme si přáli být, nebo spíše v co jsme věřili, že bychom měli být."

A tak se před ostatními skrýváme a stylizujeme se do osob, o kterých si myslíme, že jsou podle ostatních dokonalé. Docela paradox, když si představíte, že vlastně osoba, před kterou se přetvařujete, dělá s největší pravděpodobností to samé před vámi...

Nu což, takový je zkrátka dnešní svět a dnešní lidé.





PS: To samé, ovšem trochu jinak, jak jsem si uvědomila, můžete najít i v mém dalším článku. A to právě ZDE.

PPS: Teď mě k tomu napadla ještě jedna myšlenka.
Říkáme, že žijeme ve vyspělé cizilizaci. Ale ať mi nikdo netvrdí, že jsme civilizovaní, když i v dnešní době, odsuzujeme lidi za to, kdo jsou. Ať už jde o gaye a lesbičky, transsexuály, muslimy, černochy nebo třeba o lidi, kteří zbožňují výtvarné umění nebo death metal. Jsou takoví, jací se narodili, jak jim bylo předurčeno a za to jsou trestáni? To je ta největší a nejsmutnější kravina, jaká může být. To prostě nikdy nepochopím, na to nemám kapacitu, ani nic, co by to dokázalo zpracovat. Vlastně ani není divu, že se bojíme projevit a ukázat naše ne úplně viditelné niterné já, když vidíme, co se děje... No prostě. Ach jo.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marí Marí | Web | 22. června 2017 v 11:12 | Reagovat

Krásně napsané....Jsem ráda, že jsem náhodou objevila tento blog - právě se ze mě stala pravidelná čtenářka!!! Marí

2 Sunchild99 Sunchild99 | Web | 22. června 2017 v 11:20 | Reagovat

Děkuji! Nevím ale, jestli budeš mít pravidelně co číst, protože myšlenky přichází nepravidelně, jak se jim zachce. Snad to ale i tak bude stačit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama