Šťastné dětství

11. listopadu 2016 v 18:00 |  Ender Sága
Čas od času bychom se měli zastavit a vzpomenout si na naše dětství...


Tento úryvek je ze 4. knihy tetralogie Orsona Scotta Carda - Children of the Mind. Je téměř na úplném konci knihy. Sestra Endera - Valentine - vzpomíná na to, jak šťastný byl její bratr před tím vším, čím si prošel, než byl v pěti letech navždy odveden z domova.

The sweet-faced baby, eager for life. Baby tears from the pain of falling down. Laughter at the simplest things - laughter because of song, because of seeing a beloved face, because life was pure and good for him then, and nothing had caused him pain. He was surrounded by love and hope. The hands that touched him were strong and tender; he could trust them all. Oh, Ender, thought Valentine. How I wish you could have kept on living such a life of joy. But no one can. Language comes to us, and with it lies and threats, cruelty and disappointment. You walk, and those steps lead you outside the shelter of your home. To keep the joy of childhood you would have to die as a child, or live as one, never becoming a man, never growing. So I can grieve for the lost child, and yet not regret the good man braced with pain and riven with guilt, who yet was kind to me and to many others, and whom I loved, and whom I also almost knew. Almost, almost knew.


Co se mi líbí, jsou vlastně dvě věci.
První je fakt, jak krásný a lehký život máme, když jsme děti. Jako čisté a nevinné bytosti se radujeme z maličkostí, pláčeme, když zaškobrtneme, ale vzápětí zapomínáme, protože před námi je další dobrodružství, další radost. Klopýtnutí nejsou podstatná, a tak je necháváme být. Všechno je jednoduché, nadějné, nebojíme se objevovat, protože víme, že za námi stojí dospělí, na které se můžeme spolehnout. Zkrátka bezstarostné vyrůstání.
Jako děti moc nepřemýšlíme o tom, co je správné a co je špatné. A to je na tom to krásné, prostě jen konáme. A to bez špatného úmyslu, bezelstně, ať už to nakonec dopadne nebo vyzní jakkoliv. Je to krásné období a myslím, že bychom se občas měli zastavit a podívat se na věci dětskýma nezaujatýma očima.

Druhá věc, která mě zaujala, je ona část s "příchodem jazyka". Language comes to us, and with it lies and threats, cruelty and disappointment. Zdá se, že dokud nedokážeme vyjádřit věci slovy, je všechno o dost jednodušší a jednoznačnější. Komunikujeme výrazy ve tváři, pohyby a gesty, kterým také sami rozumíme, vykoná-li je někdo jiný než my. Umíme tak tím nejjednodušším způsobem vyjádřit radost, lásku, zlost, smutek i další emoce. V oné nevinné bezelstné fázi to děláme samozřejmě, protože jinak to ani neumíme. A zpětně to vnímáme se stejnou samozřejmostí, jednoznačně, nic víc než ty konkrétní vyjádřené emoce v tom nehledáme. Proč taky. Pak ale přijdou slova a s nimi i matoucí mnohoznačnost. Jakási mlha, kterou způsobuje třeba pouhá změna síly hlasu, změna tónu nebo výrazu, jakým slova, věty pronášíme. V této mlze se občas ztrácíme. Díky ní vlastně mohou jednoduchá slova nabýt úplně jiného než původního významu. S příchodem slov nám byla dána i možnost vybrat si kdy a jak jaká slova použijeme. A také, zda je "obalíme" tou pomyslnou mlhou. Mohou tak vzniknout zmíněné lži a hrozby, slovy můžeme ublížit nebo zklamat. Ne nadarmo se říká, že slova jsou nejmocnější zbraní. K tomuto tématu se krásně hodí i citát z Harryho Pottera, v němž je řečeno v podstatě to samé, jen trochu kouzelněji :-) Následující slova pronesl Brumbál v poslední knize.

"Words are, in my not-so-humble opinion, our most inexhaustible source of magic. Capable of both inflicting injury, and remedying it."

Ano, slova jsou nevyčerpatelným zdrojem "kouzel". Umějí jak zranit, tak napravit to, co způsobily.

Vrátím-li se zase zpět k úryvku z Endera, dětství je skutečně to nejkrásnější období, kdy jsme snad poprvé a naposledy úplně sami sebou, neovlivněni našimi neúspěchy a bez starostí. Což je vlastně velká škoda, vezmeme-li v potaz to, jak krátce dětství trvá. Možná bychom sem tam mohli zapomenout na to, že nás odborníci považují za dospělé (zase další slovo!) a vrátit se alespoň na chvíli do dětských let, kde je vše jednodušší. Co říkáte? :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama